fulltext

Drobečková navigace

Úvod > Obec > Historie

Historie

Pečeť obceNázev obce je vlastně jménem trati, na níž byla ves založena. Jméno je odvozeno od slova "haťky"- to je stezky v močálu, zpevňované otýpkami proutí. Ve staročeštině se ť někdy vyslovovalo jako měkké c, které se postupně změnilo na č. A tak se tedy Haťky změnily na Hačky. V Zemských deskách pro Olomoucký kraj jsou Hačky v kupní smlouvě z roku 1609 uváděny jako Nová Ves mezi Lukou a Malou Rakovou. Kdežto v kupní smlouvě z roku 1657 jsou již jmenovány jako Hačky. První písemná zpráva o Hačkách je z roku 1318, kdy Eliška, dcera Unky z Plavče, manželka Vikaně, syna Zdeňka z Čekyně (tvrze 5 km severně od Přerova) měla spor se svým strýcem Sboronem, proboštem olomoucké kapituly o majetek v Luké, Bohuslavicích, Hačkách, Majetíně a Lhotě. Jak spor dopadl nevíme. Hačky až do roku 1508 byly součástí statku Loučany a náležely Olomoucké kapitule, která roku 1508 změnila tehdy pusté Hačky za Mezice s Václavem z Doubravice. Jeho sestra Markéta z Doubravice byla provdána za Jiříka Konického ze Švábenic majitele panství Konice. Václav z Doubravice přijal své synovce Zdeňka a Jindřicha Konického ze Švábenic na spolek na pustou ves Hačky. Po smrti svého bratra Zdeňka vlastnil pustou ves Hačky Jindřich Konický ze Švábenic, který je v roce 1557 zapsal Václavu Laškovskému ze Švábenic. Od té doby zprávy o Hačkách umlkají. Můžeme se jen domnívat, že při dělení majetku Laškovských ze Švábenic připadly Hačky spolu s Rakovou k Vilémovu, jehož držitely v té době byli Bítovští ze Slavíkovic, majitel panství Krakovec. Po smrti Hynka Bítovského ze Slavíkovic bylo panství Krakovec prodáno, poručníkem jeho dětí Vilémem Bítovským ze Slavíkocic, Janu mladšímu ze Zástřizl. Ten byl aktivním účastníkem stavovského povstání, které bylo v bitvě na Bílé Hoře poraženo, a Jan byl za účast na povstání potrestán ztrátou majetku panství Krakovec včetně Haček. V rove 1657 kupuje panství Krakovec kníže Ferdinand z Dietrichsteinu ( prasynovec kardinála Františka ) za 26000 rýnských zlatých. Ale již v roce 1661 kupuje celé panství chorvatský plikovník Marek Lubetich z Capelletu. V roce 1691 kupuje Hačky a panství Krakovec Marie Rosalie, hraběnka z Proskova, rozená hraběnka z Thurnu, která vlastnila i Náměšť na Hané. Na její náklady byl postaven dnešní kostel v Bohuslavicích. Kostel byl bez věže, která byla postavena až v roce 1768. V roce 1712 prodala panství A.D. Winklerovi z Winklersbergu za 68000 zlatých. pečeť obce z konce 18. stoletíTen během několika let celé panství zadlužil a v polovině roku 1731 uprchl ze země. 17. června 1731 kupuje celé panství Adam Ignác, hrabě z Berchtoldu, a jeho manželka Marie Anna, rozená svobodná paní z Aichbuhlu. V roce 1753 prodal hrabě z Berchtoldu celé české panství, tedy i Hačky, svému zeti c. k. rytmistru Jiřímu Antonínovi, svobodnému pánu Z Grechtleru, který je roku 1768 prodal. Novým majitelem se stal císařský tajný rada Emanuel Tellez Menezes a Castro vévoda ze Sylva-Taroucca. V roce 1771 převzal panství jeho syn František Štěpán. Jeho nejstarší syn František Josef I. převzal panství v roce 1797. Každý z jeho 4 synů byl určitou dobu vlastníkem panství ( podle zásady prvorozenství ).

Od roku 1850 jsou Hačky samostatnou obcí v čele se starostou. Kronika obce se začala vést v roce 1926. obecní kaplička z roku 1927Prvním kronikářem se stává Jaroslav Vychodil z čísla 48, který vyhledává a zpětně zachycuje život a činnost v obci. Roku 1895 vede okresní silnice od Bohuslavic ke Hvozdu, přes pozemky obce kolem panského lesa "Březiny". V této době byl starostou Josef Kočí, který měl největší vliv v obci. Starosta a někteří členové zastupitelstva se postavili proti vedení silnice přes obec, aby byla ochráněna velkých přirážek různých vandalů a vojska. Také pozemky občanů by musela obec zaplatit, kdyby vedla vesnicí, kdežto hrabě Sylva-Taroucca dal pozemek kolem "Březiny" zdarma. V pozdější době toho lidé litovali, proto 2.2. 1923 obecní zastupitelstvo schválilo stavbu silnice. Nejdříve se začalo od mostku po hospodu, ale bylo protaženo až po dům č. 22, potom se pokračovalo do Rakůvek. Kvůli stavbě cesty se musela zbořit dřevěná zvonice a zvon byl umístěn na dva sloupy. Udělala se také spodní odbočka a odbočka kolem rybníka. Na zpevnění cesty k "Březině" již nebyly peníze. Od roku 1865 stál na vrcholu, kousek za obcí, dřevěný větrný mlýn. Ten roku 1914 do základů vyhořel. V ten den byla tak hustá mlha, že nikdo z občanů Haček oheň ani nespatřil. Na stejném místě byl Josefem Blažkem mlýn roku 1923 znova vystavěn. V roce 1925 přistavil k mlýnu obytné stavení s číslem popisným 54. Později byl mlýn využíván jako rekreační chalupa, nyní je opět trvale obydlen.

kaple14.6.1927 se začala stavět nová kaplička místo dřevěné zvonice, která musela být zbořena při stavbě silnice. Již v roce 1929 za starosty Fr. Pluháčka, se obec ucházela o elektrickou energii. Vše bylo ujednáno, jen starosta to stále oddaloval, až z toho sešlo. Teprve v roce 1938 starosta Alois Havlíček se začal u Středomoravské elektrárny informovat. Několikrát byla svolána schůze obecního zastupitelstva, kde byla stavba schválena. Při prvním soupisu bylo přihlášeno 25 zájemců. 4.9. 1938 byla začala elektrárna stavět rozvodovou síť v obci. Následkem mobilizace byla tato stavba asi na tři týdny přerušena, po demobilizaci práce pokračovala, takže 29.11. 1938 byla stavba ukončena. Na ukončenou se konala oslava "Ondřej". I když vedení nebylo přezkoušeno elektrárnou, vymohl si starosta na tento den zapnutí proudu. "Ondřej" v místní hospodě byl poprvé oslavován při elektrickém osvětlení. Veřejné osvětlení stálo obec 1850,- Kč, rozvodová síť v obci 43360. Od té doby fungoval v obci světelný a motorový proud. Zásluhou starosty Aloise Havlíčka z čísla 9 a Aloise Vychodil z čísla 55 byl v obci v roce 1936 utvořen sbor dobrovolných hasičů. Bylo přihlášeno 33 členů činných a 12 členů přispívajících. Nejpřednější bylo pořízení hasičské stříkačky. Po bádání a různých zjištěných informací bylo ujednáno, že nejlépe by vyhovovala motorová stříkačka ( podvozek na dvou pneumatikách ) od firmy Hasičské závody Čechy pod Kosířem. 27.6. 1937 byla koupena za 22000,- Kč s příslušenstvím a 200 m hadic...(v přípravě)

Obrázek pečeti byl použit se souhlasem pana Kutého z jeho webových stránek.

 

Slavní rodáci z Haček

Antonín Žváček - král moravských polek

Narodil se 29. dubna 1907 v Hačkách. Pocházel z prosté, venkovské rodiny a byl prvním z 12 dětí této početné rodiny. Hudební nadání zdědil po svém otci, který byl lidovým muzikantem. Malý Antonín mělo hudbu od nejútlejšího mládí velký zájem a již ve svých šesti letech zkomponoval svoji prvotinu "Červená karkulka", po níž následovala "Šuba", pojmenována po sousedově psu. Po skončení školní docházky se ve svých 14 letech dostal ke královské vojenské hudbě 6. pěšího pluku v Olomouci, kde působil do svých 21 let. V roce 1928 přešel ke královské vojenské hudbě v Rumunsku, kde hrál po dobu 3 let. Po návratu na- stoupil jako hudebník u státní policie v Brně. Po osvobo- zení se stal vedoucím hudby SNB Brno. V roce 1949 vážně onemocněl a byl přeřazen do částeč- ného invalidního důchodu. Jako důchodce vyučoval hře na hudební nástroje a byl ve- " doucím městské hudby v Olomouci. Jako muzikant ovládal hru na téměř všechny dechové nástroje a jako skladatel složil kolem 500 skladeb, jsou to převážně polky a valčíky, které se v sou- časné době těší velké ob- libě. Inspiraci získával při bezprostředním styku se svými přáteli. Antonín Žváček zemřel po těžkém záchvatu 4. září 1981. Děkujeme za jeho bohatý život a za jeho uměleckou dráhu, která mohla proslavit jméno naší obce a jeho rodiště.

 

Hačkovský rodák profesor Ladislav Vychodil

Ladislav VychodilProfesor Ladislav Vychodil ( narozen - 28. února 1920 v Hačkách; zemřel - 20. srpna 2005 v Bratislavě ) vystudoval v Praze a v Brně. Od roku 1945 působil tento hačkovský rodák jako šéf výpravy Slovenského národního divadla. V letech 1953 - 1983 byl také vedoucim Katedry scenografie, kterou založil, na Divadelní fakultě Vysoké školy múzických umění (VŠMU) v Bratislavě, a současně v letech 1969 - 1971 vedl Katedru scénografie na pražské DAMU. V roce 1977 sa stal vysokoškolským profesorem. Profesor Vychodil sa stal vedoucí osobností slovenské scénografie. Jeho tvorbu znají kromě slovenských a českých divadel i v Krakově, ve Vídni, v Budapešti, v Sofii, v Bruselu, v Novom Sadu, v Lipsku, v Santa Barbaře, v Malmö, v Stockholmu, v Berlíně, v Tampere, v Ljubljaně a v Záhřebu. Samostatně vystavoval v Bratislavě, v Sao Paulo, v Santa Barbaře, v Praze. S jeho tvorbou se veřejnost seznamovala pravidelně v rámci mezinárodní výstavy Pražské quadrienále, ale i na zahraničních výstavách československé scenografie ( Německo, Maďarsko, Kuba, Argentina, Chile, Francie, Rakousko, Polsko, Brazílie, Itálie, Bulharsko, bývalá Jugoslávie, Anglie a Egypt).